Blázni.cz - dobrý kanál

Kam se na něj hrabe

Dunaj-Odra-Labe

Igelitové pytlíky
jsou velryby zítřka.

Fylogeneze dneška
je taxonomií zítřka.

Alkohol je
generátor
náhodných
čísel.

Ježíš po třech dnech vstal
a všem se pomstil.

 (O(-)O)
(O((O))O)
 (O(-)O)

Má písečná mandala
přilákala vandala.

 (O(-)O///
(O((O)///
 (O(-///

Jsem na plovárně sám,
tadadadadam.
Jsem na plovárně sám,
něco si udělám.

Tadadadadam

Už vím, už vím!
Já se utopím.

Solipsista vegetarián

patník


patník


patník


patník


patník


patník

pomník
patník


patník


patník

V průběhu let
strávených na poušti
vypěstoval si Mojžíš
(a veškerý lid Izraelský)
výrazné manažerské schopnosti.

Medvídek Pú je Bůh.
Kryštůfek je Christopher a to je Christophorus,
Kristonoš.
Medvídek Pú je Kristus.

Kryštůfek Robin s sebou nosí Púa a s ním i všechnu tíhu světa.
Bum, bum bum, hlavou napřed ze schodů.

„Pane Bože, já jsem znal nějakýho Boha Otce, nejste Vy jeho Syn?“
„Kdepak, Bůh je jen jeden.“

Medvídek Pú je Bůh.
Když přibili Krista na kříž, musel mít ruce rozpažené
a když si mu sedla nějaká moucha na nos,
musil ji vždycky odfouknout.
A myslím,
ale nevím to jistě,
že proto se mu začalo říkat Pú.
Medvídek Pú je Kristus.

Cožpak nevíš, že Bůh je medvídek Pú?

Literatura:
A. A. Milne:    Medvídek Pú
J. Kerouac:    Na cestě
Bůh et al.:      Bible
J. Cimrman:    Afrika
Hop Trop:      Tři kříže

Veletrhni si nohou.

Ó jídlo delikatesní,
každý kdo Tě sní,
se má.
A ten, kdo Tě sní,
jsem já.

(Amen)

Byla jednou jedna holčička
a ta se jmenovala Maruška.
Maruška měla moc ráda šunku.
Jedla ji ke snídani, k obědu i k večeři,
ke svačině, ke druhé svačině i na dobrou noc.

Netrvalo dlouho a Maruška se vyučila řeznicí.
Zabíjela krávy, ovce, kozy, slepice, kachny, králíky,
ale hlavně prasata.
Vyráběla tu nejlepší šunku na světě.
Z celého okolí se sbíhali lidé a volali:
„My chceme šunku od Marušky!“

Čas plynul. Maruška střádala korunku ke korunce
a snila o vlastním řeznictví,
o řeznictví, kde by prodávala jen šunku a šunkové věci.
Šunkové párky, šunkové rolky, šunkové konzervy, šunkové klobásy a šunkofleky.

Jednou na jaře, když jí bylo asi třicet pět let,
se Marušce její sen splnil.
Pronajala si malý krámek na rohu ulice,
do oken pověsila krásné červeno-bílé závěsy,
na stoly rozprostřela krásné červeno-bílé ubrusy
a nad dveře přišroubovala krásnou červeno-bílou stříšku.

Prodávala šunku a šunkové věci, jak si to vždycky představovala.
Její řeznictví „Na Růžku“ se stalo vyhlášeným podnikem.
Z celého světa se sjížděli cestovatelé,
jen aby mohli ochutnat nějakou šunkovou věc.
Maruška ale nezpychla a pořád prodávala levnou, chutnou a kvalitní šunku.

Také nedala nikdy dopustit na své stálé zákazníky,
kteří chodili „Na Růžek“ na kus šunky každý den.
Nechala je předbíhat ve frontě, cestovatelé se vztekali,
ale co naplat.
 
Marušce brzy nikdo neřekl jinak než
Šunková Růženka.

Jednoho dne se Šunková Růženka píchla do prstu
o řeznickou kudlu a řekla: „Herrrdek!“

Když Miluše tancuje,
každý se distancuje.

Když snad básník použije,
rým na slova: Poe žije

řeknu:
„To je poezie!
On asi ten Poe fakt žije!“

Epilog 1 (Lepší verze)

Když se píše poezie,
použije se: Poe žije.

Epilog 2 (Jak to bylo doopravdy)

Za dávných a dávných časů,
asi tak minulý pátek,
bydlil Edgar Allan Pú
v Lese sám a sám
pod jménem Edgar Allan Poe.

Miluju moc.

Risk je risk.

Jsem přísným arbitrem svých starých básní,
když báseň přepíšu, většinou zkrásní.

Pan Čepička ztratil čápa,
smutně vzdychá: "Čápe, pá pá."

Pohoršení!

Dagmar Havlová vjela
na kolečkových bruslích
do supermarketu!

Šok!

Dagmar Havlová vjela
na kolečkových bruslích
do supermarketu
a nic si nekoupila!

Přišel k nám bílý kůň.
To je ale vůl!

Hledám svého kamaráda,
jmenuje se Slávek.
Ukázal mi, svině, záda,
kde řádí gang slávek.

Pak už jsem ho neviděl.

Válí se tu jedna slávka,
a tak se jí zeptám,
jestli nepotkala Slávka.
Říkám jí: „Je ten tam.“

„Nó,“ řekla mi ta slávka,
„já vlastně Slávka vůbec neznám.
Ani nevim, jak vypadá.
Zeptej se ňáký jiný slávky.
Nejsem tady vod toho, abych hlídala ňáký Slávky.
Sakra!“

Zaškrtil bych tu slávku, kdyby měla krk.
Jasně, že ho zná!
Každej zná Slávka!
Prokletá slávka…
„Slávku,“ volám, „Slávku!“

Ptám se dalších a dalších slávek.
Bez výsledku.
Nevědí prý, kdo je Slávek.
To určitě!

Mlži mlží.
Něco tady smrdí…

Na světě je sedm miliard lidí.

Ajií…

Pražan je
samec
od smažky.

Smažka smaží,
Pražan praží,
takhle spolu hospodaří.

Založil bych pivovar v Číhošti.
Vařil bych takový to dobrý hutný poctivý rukodělný pivo,
co je teď v módě.

Sváteční třinácka by se jmenovala
Číhošťský zázrak.
Desítka by se jmenovala Toufar.

Fú tyč
(anglicky footage)
je tyč,
do které se dělá fú
a ona dělá tú.

Třeba didgeridoo.

Použití v názvu videa na YouTube:
Name Nameson plays didgeridoo (extra footage)

Müslim do sebe cpe jedním koncem

spoustu vlákniny

jen proto,

aby na druhém konci vyšla. 

Své stravovací návyky povyšuje na náboženství

a toto následně vnucuje ostatním.

Taky ho znáte.

Hanáci blijó
aglio olio.

Aglio olio e peperoncino!

Itálie,
Číno,
na Hané né!

Kung pao
je e e!

Včera jsem byl u zubraře.
Celý minulý týden mě totiž příšerně zlobil zubr.

Už nezlobí.

Já mám doma hasičák.
Udělám to tak:

Všechno tady popěnuju,
pak se zuju,
pak se svleču,
pak uteču
policii,
přestrojím se za nutrii,
ve vodě se chytře skryju.

Tam, kde dobří lidí žijí,
plavat budu
proti proudu.

Budu plavat znak.

Kdybych jen znal více veršů,
nežli jsou ty základní,
čekala by sbírka se tvým jménem
na své vydání.

Stejně tě mám rád,

tlačenko.

Místo tučného slova si každý může dosadit, co chce, v závislosti na tom, komu bude tuto báseň přednášet.

Třeba Semiramis...

Jak kdo chce..

Například Seifert by řek prostě mámo, ale ten je ze starý školy.

Stromy mocně stromí

k neby.

Že víte co myslím?

Že by?

Že tam má být měkké y?

Aha Aha.

Ty Ty Ty!

To je kvůli tomu že by!

Chtěl bych mít Tvý problémy.

Všechno jednou zajde.

Zajdem

na jedno.

Výbor z výboru výborných básní.
Výběr z výboru výborných básní.
Výběr z výběru výborných básní.
Výběr z výběru výběrových básní.

Výbor z výboru národních výborů.
Vydal dnes zpěvníček národních písní.

Písní se rýmuje s plísní.

Skunce je obrovská koule žhavého plynu, která smrdí.

Sám je zbraň.
Sám je něco mezi sudlicí, palcátem a původním australským,
rozuměj rovným,
bumerangem.

Zkušený válečník způsobí sámem smrtelné zranění
protivníkovi.
Nezkušený válečník způsobí sámem zranění
sám sobě.

Staň se válečníkem!
Udělej si sám!

Ó můj Bože, vole,

proč jen moje tramvaj jede

pozdě, doprdele?

Napsal bych pohádku o katovi.

O všem, co by ten kat moh mít.

Třeba by měl kombu.

To je zvíře.

A nosil by ji na rameni.

Komba ušatá.

Byla by to jeho komba.

Kata komba.

A taky by měl pult.

Asi by to byl i prodavač.

Ale i kat.

Aby to byl kata pult.

Být katem je na nic.

To nechtěl nikdo nikdy dělat.

Ale byly za to dobrý prachy.

Tak tenhle kat by byl i prodavač.

Aby ho

měli lidi rádi

.

Moh by mít nějakou svoji strofu.

Tu by nosil pořád v kapse

na zmuchlanym papíře.

Protože ji napsal jedný holce,

která ho nechce.

Ani trochu.

Protože je to kat.

A tak se stane prodavačem, aby se do něj zamilovala.

Ale furt je to i kat.

A tu strofu jí dá, až u ní bude mít šanci.

Ta holka by se mohla jmenovat Líza.

Ale katalýza je s ypsilon.

A klyzma je klystýr.

To se do pohádky nehodí.

Takže by toho vlastně moc neměl.

Byla by to vlastně dost krátká pohádka.

Kataslova se rozpadají

jako lidé

na hlavy a zbytky.

Dolů,

shora,

zcela

.

aletapohádka

přijdemiblbá

ztratiljsemschopnostsmátsenormálnímvěcem

Jitrnice

Polednice

Klekánice

Večerníček

Nočník

Jestli Židi ještě pořád

hledaj mesiáše,

tak já to jako beru.

Myslim, že budu dost dobrej.

Jako…

Ale nemůžete čekat zázraky!

Rád bych reklamoval tuto báseň.

Vymyslel jsem ji těsně před spaním.

A zapsal si jen její jméno.

S tím, že si ráno vzpomenu.

Ale nevím ani ň.

Děkuji.

P.S.

To je fakt.

Toto není ta báseň.

I když název sedí.

Toto není umění.

Venku ve svým fáru           (tududududududu)

mám papouška Aru.          (tudududududu)

Venku je dost zima.           (tududududududu)

Ve fáru je zima.                 (tudududududu)

Papoušek je tropický

nejspíš umrzne.                 (Hej!)

Venku je dost vzduchu.

Ve fáru ne.                         (Hej!)

Papoušek zdechne.           (tududududududu)

Udusí se.

Sedím pod jabloní.

Nade mnou se houpá jablko.

Jsem Newtonem svého malého gravitačního pole.

Přitahuji jablko.

Jablko přitahuje mne.

Jablko přitahuje Zeměkouli, na které sedím.

Zeměkoule přitahuje Jablko, které visí nad mojí hlavou.

Zeměkoule mne přitahuje.

Přitahuji Zeměkouli.

Cítím se velmi přitažlivě.

Jsem přitažlivý.

Doufám, že přitahuji Tebe.

Ty mne přitahuješ.

Jsem Newtonem svého malého gravitačního pole.

Kdo se strachy celý třese,

sere v síni a ne v lese.

Kdo se bojí ještě víc,

ten sere do nohavic.

Podobojí je část povrchu psa

krytá obojkem.

Použití ve větě: Haf, haf, svrbí mě podobojí.

Tabák je můj kabát.

Musím se kát.

Raka se bát.

Kaju se, kaju.

Bojím se. Ba jo.

Ale co.

Jednou zestárnete.

Najednou budete pořád u doktora.

Nejednou strávíte v čekárně celé dopoledne.

A jednou vás sestřička odmítne slovy:

Jste ve špatné ordinaci, dědo.

Tohle je neurologie, ne urologie.

Jednou si uvědomíte, že jste staří.

Ladoňka dvoulistá,

šest plátků okvětních,

život mi přichystá

to, co je psáno v nich.

Má mě ráda .

Nemá mě ráda.

Má mě ráda.

Moment!

Ladoňka dvoulistá,

šest plátků okvětních,

život mi přichystá

to, co je psáno v nich.

Nemá mě ráda.

Má mě ráda.

Nemá mě ráda.

Má mě ráda.

Nemá mě ráda.

Má mě ráda.

Každá mě ráda má.

Tralalá tralalá.

Na mou věru,

potkal jsem Věru.

Dobrý.

Ale divil bych se,

kdyby tenhle rým

ještě nikdo nepoužil.

A že bylo vedro,

vzal jsem na ni vědro.

To je skoro stejně dobrý.

A méně otřelý.

Vody.

Radši už nic nenapíšu,

jinak by to byl

paskvil.

Vodhánim vši vod vobočí.

Vleže.

Veš vobšas vodbočí.

Vobočí vobleze.

Vau.